KGE/​MG — Astronomické souřadnice

V dneš­ní před­náš­ce z KGE/​MG se to jen hem­ži­lo nový­mi pojmy, pro­měn­ný­mi a výra­zy, tak­že dokud to mám v hla­vě…

Základní pojmy

  • Nebeská sfé­ra: Jed­ná se o kulo­vou plo­chu nebo někdy jen polo­kou­li, v jejímž stře­du sto­jí pozo­ro­va­tel (nachá­ze­jí­cí se na povrchu Země) díva­jí­cí se na noč­ní oblo­hu a do kte­ré se pro­mí­tá pohyb všech vidi­tel­ný těles vesmí­ru.
  • Rovi­na eklip­ti­ky: Eklip­ti­ka je prů­seč­ni­ce, v níž rovi­na dráhy Země kolem Slun­ce pro­tí­ná nebeskou sfé­ru. Rovi­na eklip­ti­ky je tedy rovi­na tou­to kruž­ni­cí pro­lo­že­ná.
  • Svě­to­vý sever­ní a již­ný pól: Jed­ná se o body, kte­ré leží na pro­ta­že­né zem­ské ose a nebes­ké sfé­ře (v bodě prů­se­čí­ku).
  • Svě­to­vý rov­ník: Jed­ná se o prů­se­čík rovi­ny zem­ské­ho rov­ní­ku s nebeskou sfé­rou.
  • Míst­ní poled­ník: Spoj­ni­ce sever­ní­ho a již­ní­ho zem­ské­ho pólu, kte­rá pro­chá­zí pozo­ro­va­te­lem.
  • Obzor­ník: Jed­ná se vlast­ně o hori­zont, tedy prů­se­čík s nebeskou sfé­rou, kte­rý nám roz­dě­lu­je pohled (pozo­ro­va­te­li tedy) na dvě čás­ti; jed­nu, kte­rou vidí a dru­hou, kte­rou nevi­dí (zákry­vem Země). Obzor­ník nám defi­nu­je ješ­tě dal­ší body — sever­ní, již­ní, západ­ní a východ­ní body obzo­ru, což jsou body, kte­ré leží v prů­se­čí­ku nebes­ké sfé­ry, obzor­ní­ku a rovi­ny míst­ní­ho poled­ní­ku. Tedy v mís­tě, kde se pozo­ro­va­te­li jeví sever, tak pro­mít­ne­me-li ho na nebeskou sfé­ru, tam je sever­ní bod obzo­ru atd.
  • Zenit, nadir: Nad­hlav­ník (a pod­hlav­ník) je mís­to pří­mo nad (či pod) hla­vou pozo­ro­va­te­le, tedy prů­se­čík přím­ky kol­mo k rovi­ně obzor­ní­ku a pozo­ro­va­te­le. Nadir nikdy nevi­dí­me, pro­to­že je pořád zakry­tý Zemí.
  • Meri­di­án: Prů­se­čík rovi­ny míst­ní­ho poled­ní­ku a nebes­ké sfé­ry.
  • Jar­ní a pod­zim­ní bod: Mís­ta, kam se Slun­ce pro­mít­ne, když nastá­vá ast­ro­no­mic­ké jaro (či pod­zim). Alter­na­tiv­ně též prů­se­čík rovi­ny eklip­ti­ky a svě­to­vé­ho rov­ní­ku.
  • Již­ní (sever­ní) bod svě­to­vé­ho rov­ní­ku: Bod v prů­se­čí­ku rovi­ny svě­to­vé­ho rov­ní­ku a nebes­ké sfé­ry.
Pojmy, astronomické souřadnice, zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f1/Nebeska_sfera_pozorovatel.cs.svg
Pojmy a ast­ro­no­mic­ké sou­řad­ni­ce.
Zdroj obráz­ku: http://​uplo​ad​.wiki​me​dia​.org/​w​i​k​i​p​e​d​i​a​/​c​o​m​m​o​n​s​/​f​/​f​1​/​N​e​b​e​s​k​a​_​s​f​e​r​a​_​p​o​z​o​r​o​v​a​t​e​l​.​c​s​.​svg

Po drob­ném „nále­vu“ růz­ných ter­mí­nů se pusť­me do dal­ších — ten­to­krát růz­ných sou­řad­nic. Začn­ně­me těmi, na kte­ré má vliv polo­ha pozo­ro­va­te­le:

Součadnice s vlivem pozorovatele

  • Výš­ka (h): Jed­ná se o úhel, kte­rý sví­rá v rovi­ně vytknu­té pozo­ro­va­te­lem, daným objek­tem (např. hvězdou) a obzor­ní­kem (kol­mi­cí na něho). Je to tedy „výš­ka nad obzo­rem“.
  • Azi­mut (A): Azi­mut je úhel, kte­rý počí­tá­me od 0° do 360° ve smě­ru hodi­no­vých ruči­ček od rovi­ny míst­ní­ho poled­ní­ku smě­rem na Jih. Tedy v pra­vé poled­ne (zjed­no­du­še­ně) máme azi­mut slun­ce 0 °.

Souřadnice bez vlivu polohy pozorovatele

  • Dekli­na­ce: Dekli­na­ce je úhlo­vá vzdá­le­nost těle­sa sever­ně nebo již­ně od svě­to­vé­ho rov­ní­ku. Je klad­ná smě­rem k sever­ní­mu svě­to­vé­mu pólu a zápor­ná k již­ní­mu svě­to­vé­mu pólu. Dekli­na­ce je tedy vlast­ně podob­ná „výš­ce“ z před­cho­zí čás­ti tex­tu. Všech­na těle­sa mají stej­nou dekli­na­ci, až na Slun­ce, kte­ré je výjim­kou (z důvo­du zem­ské­ho obě­hu kolem něho), dekli­na­ce Slun­ce se tedy mění od ‑23,5°–23,5°.
  • Pólo­vá vzdá­le­nost: Dopl­něk do 90 ° od dekli­na­ce, podob­ně jako jsme pou­ží­va­li pólo­vou vzdá­le­nost od sever­ní­ho pólu v pří­spěv­ku o výpo­čtech na kou­li.
  • Rek­tascen­ze: Jed­ná se o úhel (zna­čen alfa) udá­va­ný v hodi­nách, kte­rý sví­rá rovi­na pro­chá­ze­jí­cí svě­to­vý­mi póly a nebeským těle­sem s rovi­nou pro­chá­ze­jí­cí svě­to­vý­mi póly a jar­ním bodem.
  • Hodi­no­vý úhel: Úhel (v hodi­nách opět) od již­ní­ho rov­ní­ko­vé­ho bodu k rovi­ně objek­tu. Pro Slun­ce počí­tá­me jako dobu od kul­mi­na­ce (od nej­vyš­ší­ho bodu během dne).

Nautický trojúhelník

Nyní tro­chu teo­re­tic­ky k výpo­čtům. Stej­ně jako na kou­li pou­ží­vá­me sfé­ric­ký troj­ú­hel­ník, i zde pou­ží­vá­me sfé­ric­ký troj­ú­hel­ník, kte­rý je zob­ra­zen na kulo­vé plo­še nebes­ké sfé­ry. Ten­to troj­ú­hel­ník je veden mezi sever­ním svě­to­vým pólem, zeni­tem a pozo­ro­va­ným objek­tem.

Vzdá­le­nost mezi objek­tem a svě­to­vým sever­ním pólem zna­čí­me jako pólo­vá vzdá­le­nost (jed­ná se o tutéž pólo­vou vzdá­le­nost, o kte­ré píšu výše), vzdá­le­nost mezi zeni­tem a objek­tem jako zeni­to­vá vzdá­le­nost.

Po pon­děl­ním cvi­če­ní sepíšu i něco o výpo­čtech v tom­to troj­ú­hel­ní­ku.

Napsat komentář