Musím při­znat, že ješ­tě nikdy jsem neza­žil tako­vou před­náš­ku, jako před chví­lí s panem docen­tem Rau­ne­rem. Už jen samot­ný název před­náš­ky — „Fyzi­ka v pohád­kách“ — zna­či­la, že to bude asi stát za to. A oprav­du stálo.

Po obsa­ho­vé strán­ce se jed­na­lo o tako­vé shr­nu­tí něko­li­ka oblas­tí fyzi­ky, až už jde o mecha­ni­ku, ast­ro­no­mii, dokon­ce se nara­zi­lo i tře­ba na zákon zacho­vá­ní hmot­nos­ti a ener­gie, kupříkladu.

Zají­ma­vý byl však pře­de­vším obsah spí­še po for­mál­ní strán­ce, to bylo věru ori­gi­nál­ní. Učit se o prv­ní, dru­hé a tře­tí kos­mic­ké rych­los­ti an pří­kla­du Iván­ka z Mra­zí­ka, kterak vyha­zu­je klac­ky lou­pež­ní­kům a počí­tat, jakou rych­los­tí je musel vyho­dit, to by mě váž­ně nenapadlo 🙂

Dal­ší pohád­kou, kte­rou jsme úspěš­ně uká­za­li atmo­sfé­ric­ké jevy, jako tep­lo­tu ros­né­ho bodu (o tep­lo­tě ros­né­ho bodu jsem kdy­si psal člá­nek, klid­ně se podí­vej­te) byly „Tři oříš­ky pro Popel­ku“ a její slav­né seškra­bá­vá­ní jino­vat­ky ze skla… zvenku.

A pokud si dob­ře pama­tu­ji, posled­ní pří­běh byl „Císa­řův pekař (a inverz­ně)“, kde se uka­zo­va­lo, jak pan Kemr roz­bí­jí kla­di­vem atom olo­va — tak jsme si uka­zo­va­li, že to jde a jaké jsou pod­mín­ky a pro­duk­ty tako­vé reak­ce. No, ješ­tě, že se mu to nepovedlo 🙂

Inu, fyzi­ku FPV mohu jen doporučit 😉